Gotthardský tunel

30. října 2013 v 10:20 | Krypton |  Extrémní stavby

GOTTHARDSKÝ TUNEL

Stavbu Gotthardského železničního tunelu, kterým by první vlaky měly projet v roce 2017, schválili Švýcaři v několika referendech před téměř 20 lety, stavět se začalo v roce 1999. Tunel stavělo na 2500 horníků, z nichž sedm přišlo o život.
V oblasti Gotthardského průsmyku je tunelů více. Velmi známý je 16 km dlouhý silniční tunel mezi obcemi Airolo a Göschenen.Ražba nového tunelu, zvaného základní (Gotthard Base Tunnel), byla vedena v některých místech až 2500 metrů pod vrcholkem hory Piz Vatgira. Při stavbě, vedené společností AlpTransit Gotthard, se odstranilo na 13 milionů krychlových metrů horniny.Železničním tunelem Gotthard bude po položení odhadem 230 kilometrů kolejí za několik let jezdit na 300 osobních a nákladních vlaků denně rychlostí až 270 kilometrů za hodinu. Ekologové si od nového železničního spojení, které zkrátí cestu z Curychu do Milána o hodinu, slibují snížení počtu 1,2 milionu nákladních aut, jež každoročně používají alpské silnice. Gotthardský tunel měří 53.850 metrů a je tím nejdelším na světě


 

Gepard Štíhlý

27. října 2013 v 16:35 | Krypton |  Divy zvířat

GEPARD ŠTÍHLÝ

je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Může běžet rychlostí přes 110 km/h. Krátkodobě dokonce až 130 km/h.
  • Hmotnost: 38-43 kg
  • Délka: 110-150 cm + 65-90 ocas
  • Výška: 70-94 cm
Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.
Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě.

Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Čeleď: Kočkovití
Podčeleď: Malé kočky
Rod: Gepard
Latinský název: Acinonyx jubatus

Proč jsem toto zvíře zařadil do rubriky Divy zvířat?
Protože Gepard Štíhlí dokáže vyvinout až rychlost 110 km/h a v krátkodobích úsecích i 130 km/h.


Hesperonychus Elizabethae

24. října 2013 v 22:05 | Krypton |  Dinosauři

HESPERONYCHUS ELIZABETHAE


Hesperonychus (v překladu "západní dráp") byl rodem velmi malého teropodního dinosaura, žijícího v období svrchní křídy (asi před 75 miliony let) na území dnešní provincie Alberty v Kanadě.
Fosílie tohoto drobného dromeosaurida byly objeveny již roku 1982 na několika lokalitách. Podle dochovaných fosílií (části pánve, prstní kůstky a drápy) byla délka tohoto malého dinosaura odhadnuta na necelý 1 metr a hmotnost asi na 1,9 kg. Tím je Hesperonychus nejmenším dosud známým dravým teropodem z území Severní Ameriky. Posouvá také existenci podčeledi mikroraptorinů o 45 milionů let blíže současnosti.

Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Podkmen: Obratlovci
Třída: Plazi
Nadřád: Dinosauři
Řád: Plazopánví
Podřád: Teropodi
Infrařád: Celurosauři
Čeleď: Dromeosauridae
Podčeleď: Microraptorinae




 


Štír Tlustorepý

23. října 2013 v 22:51 | Krypton |  Jedovatá Zvířata

ŠTÍR TLUSTOREPÝ

Štír tlustorepý je silně jedovatý druh štíra, žijící v severní Africe. Ve své domovině má na svědomí 80 % úmrtí po bodnutí štírem. Zároveň je nejčastěji chovaným štírem. Může mít až šedesát mláďat. Lze jej snadno zaměnit s příbuzným Androctonus amoreuxi. V místech svého výskytu je velice hojný. Žije skrytým způsobem života, nejčastěji obývá nory, které si sám hloubí, ale nepohrdne ani úkryty pod kamenem. Tento štír se dožívá vysokého věku. Nejvyšší doložený věk štíra patří právě tomuto druhu.Délka života ve volné přírodě odhadována na 25 až 30 let.

Říše: živočichové
Kmen: Členovci
Podkmen: Klepítkatci
Třída: Pavoukovci
Řád: Štíři
Čeleď: Buthidae
Rod: Štír
Latinský název: Androctonus australis


Řeka Ural

22. října 2013 v 21:47 | Krypton |  Hranice Evropy a Asie

ŘEKA URAL

je řeka, pramenící v Ruském pohoří Ural a tekoucí na jih přes ruské oblasti do Kazachstánu. Ústí do Kaspického moře. Tvoří část hranice mezi Evropou a Asií. Její délka činí 2 428 km. Povodí má rozlohu 231 000 km². Na horním toku představuje horskou bystřinu, která ústí do Jajické bažiny. Pod bažinou se dolina řeky místy rozšiřuje až na 5 km a místy zase zužuje. Pod městem Věrchněuralsk už teče jako rovinná řeka. Zdroj vody je převážně sněhový. Jarní velká voda nastává na horním toku od konce března do začátku dubna a na dolním toku od druhé poloviny dubna do června. Menší zvýšení vodních stavů na horním toku nastává také v létě a na podzim. Ve zbývající části roku voda opadá. Při velké vodě se řeka na středním toku rozlévá do šířky více než 10 km a v deltě až několika desítek kilometrů. Nejvyšší úrovně dosahuje na horním toku na konci dubna a na dolním toku na začátku května. Rozsah kolísání výšky hladiny je na horním toku 2 až 3 m,na dolním toku 9 až 10 m a v deltě 3 m.Na horním toku se voda využívá k zásobování průmyslových závodů a měst. Na dolním toku se využívá na zavlažování.





Burdž Chalífa

21. října 2013 v 22:21 | Krypton |  Extrémní stavby

BURDŽ CHALÍFA


je mrakodrap v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Dříve byl znám pod názvem Burdž Dubaj. krátce po otevření guvernér dubajského emirátu, šejch Muhammad, oznámil, že stavba bude pojmenována po prezidentovi země, šejchu Chalífov ibn Saíd al-Nahaján. Mrakodrap se stavěl od 21. září 2004 a po dokončení se stal nejvyšší stavbou světa. Slavnostní otevření proběhlo 4. ledna 2010. Konečná výška dosáhla 828 metrů o 162 patrech. Celková podlahová plocha má rozlohu 334 tisíc metrů čtverečních. V celém mrakodrapu se nachází 57 výtahů a 8 eskalátorů.
Budova je součástí rozsáhlého projektu v hodnotě 20 miliard dolarů, zahrnujícího i několik dalších mrakodrapů, obrovské nákupní středisko a umělé jezero vše obklopující.Základová deska má plochu 7000 m², pod ní se nachází 850 pilířů, širokých až 1,5 m a hlubokých až 50 m, celkově bylo na základy spotřebováno 45 000 m³ betonu. Většina kostry budovy je z betonu, vrchní čtvrtina je ocelová. Vnější obklady mají být z vyztuženého skla, speciálně vybraného do extrémních podmínek (vysoké teploty, písečné bouře, silný vítr ve vrchní části budovy).






Nyasasaurus Parringtoni

20. října 2013 v 20:37 | Krypton |  Dinosauři

NYASASAURUS PARRINGTONI

V překladu ještěr od jezera Nyasa byl rodem vývojově pokročilého archosaura (dinosauriforma). Tento starobylý archosaur z "ptačí vývojové linie" žil zhruba před 243 miliony let (období středního triasu) na území dnešní východoafrické Tanzanie. Byl popsán podle fosílií dvou jedinců mezinárodním týmem paleontologů
Nyasasaurus dosahoval délky asi 2-3 metrů, výšky v kyčlích kolem 1 metru a odhadované hmotnosti od 20 do 60 kilogramů. Je vzdáleným příbuzným zhruba stejně velikého silesaura z polského Krasiejowa. Na rozdíl od něj už ale mohl být skutečným dinosaurem, čímž by posouval dějiny existence této skupiny o 10 až 15 milionů let hlouběji do minulosti.

Podle vědců, kteří publikovali údaje o dinosauří kostry, může to být nejstarší dinosaurus někdy k existovali.

Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Plazi
Podtřída: Archosauromorpha
Infratřída: Dinosauromorpha
Rod: Nyasasaurus






Hroch Obojživelný

19. října 2013 v 21:19 | Krypton |  Divy zvířat

HROCH OBOJŽIVELNÝ

Hroch obojživelný byl hojně rozšířen v celé subsaharské Africe. V dnešní době se vyskytuje nejčastěji u řek, jezer, bažin a jiných druhů vod v západní, střední, východní a severní části jižní Afriky v nadmořské výšce až 2000m. Početné populace jsou kolem řeky Nil a Zambezi.
Hroch obojživelný je druhé nejtěžší a největší zvíře Afriky. Hlava je velká a mohutná zvláště u samců. Tlama je obrovská a hroch ji dokáže otevřít v úhlu až 150°, na přední části ji lemují hmatové vousy. Uvnitř tlamy jsou obrovské kly vyrůstající z dolní i horní čelisti, které hrochům neustále dorůstají. Tyto kly se při otvírání a zavírání tlamy vzájemně obrušují a jsou velmi ostré.
Uprostřed tlamy jsou přeměněné řezáky, které spolu s kly používají hroši hlavně při soubojích. V zadní části obou čelistí je 6 menších stoliček a třenových zubů, které pomáhají hrochovi rozmělnit potravu. Stoličky a třenové zuby rostou po obou stranách čelisti a dohromady je jich 24. Stálý chrup hrocha má 36 zubů. Uši jsou malé a kulaté a hroch s nimi dokáže velmi dobře pohybovat. Nozdry je schopen při potopení uzavřít.
Hroch obojživelný je hned po slonovi druhé největší africké zvíře. Žije ve skupinách, které mají v průměru kolem 15 zvířat a většinu dne tráví ve vodě. V oblastech s vysokou koncentrací hrochů, může mít schopný samec harém, který má více jak 20 samic. Je to výborný plavec a při plavání pod vodou je jeho velké tělo silně nadnášeno a hroch vypadá jako by se vznášel. Doba ponoru se pohybuje mezi 5-20 minutami.
Hroši se živí různými druhy rostlin, trav a někdy okusují i keře a sbírají spadlé ovoce. Hroši nejsou býložravci, ale všežravci. Spásají také vodní rostliny, které jim pomáhá trávit složitý žaludek i když hroch nepatří mezi přežvýkavce. Trávy a rostliny spásají pomocí svých silných pysků. Dospělá zvířata jsou schopna zkonzumovat i přes 50kg rostlinné potravy denně.

Říše:Živočichové
Třída:Savci
Řád:Sudokopytníci
Podřád:Nepřežvýkaví
Čeleď:Hrochovití
Rod:Hroch
Druh:Hroch obojživelný
Latinský název: Hippopotamus amphibius Linnaeus

Proč jsem Hrocha Obojživelného zařadil do rubriky divy zvířat?
Protože je to zvíře, které dokáže jako jediné otevřít svojí tlamu až do úhlu 150° .


Až takto může Hroch Obojživelný otevřít svojí tlamu.


Pohoří Ural

18. října 2013 v 22:55 | Krypton |  Hranice Evropy a Asie

POHOŘÍ URAL

Před pohořím Ural je ještě řeka Bajdarata o které jsem bohužel nenašel žádné informace.
Tak pokračuju u pohoří Ural. Tento článek bude trochu rozsáhlejší už jen , že pohoří toho má trochu víc .
No nebudu to tady rozebírat a můžete se na to podívat. :)

Horská soustava Uralu se rozprostírá na východním okraji evropského světadílu, neboť hranici mezi Evropou a Asií v rámci jednotné pevniny Eurasie klademe po jeho východním úpatí. Ural je nejrozsáhlejší horskou soustavou Evropy, táhne se poledníkovým směrem od Severního ledového oceánu až po kazašské město Aqtöbe v délce 2 300 km.

Zapolární Ural je úsek 170 km dlouhý a 80 km široký od údolí řeky Kary k Sob'-Jeleckému průsmyku (prochází jím železnice spojující Pečorskou magistrálu s tokem Obu); jedná se o krátké samostatné horské hřbety a masivy přesahující 1 000 m n. m

Polární Ural je souvislý 200 km dlouhý a 20 km široký horský hřbet táhnoucí se od Sob'-Jeleckého průsmyku k pramenné oblasti řeky Chulgy

Připolární Ural se rozkládá mezi pramennou oblastí řeky Chulgy a příčným údolím řeky Šcugor.
Tato část je dlouhá 250 km a široká 100 až 130 km a jedná se o nejvyšší část celé horské soustavy, zdejší vrcholy dosahují 1 600 až skoro 1 900 m n. m. (nejvyšší hora Narodnaja 1 895 m)

Severní Ural začíná od příčného údolí Šcugoru a táhne se v délce 500 km a šířce 100 až 120 km k pramenné oblasti řeky Kos'vy

Střední Ural je 450 km dlouhý úsek mezi pramennou oblastí řeky Kos'vy a pramennou oblastí řeky Ufy.Je nízký (400 až 800 m n. m.) a slabě rozčleněný, pásma se mírně stáčejí k východu

Jižní Ural se prostírá v délce 600 km a šírce 200 až 300 km na jihozápad od pramenné oblasti řeky Ufy do oblasti kazašského Aqtöbe; Jižní Ural je tektonicky vyzdvižená část celé horské soustavy a tvoří jej řada paralelních hřbetů oddělených podélnými a příčnými údolími řek; nejvyšší pásma dosahují 1 000 až 1 600 m n. m.

Podnebí
Podnebné podmínky jednotlivých částí Uralu jsou velmi rozdílné, neboť se pohoří táhne v poledníkovém směru. Oproti svému rovinnému okolí, jeví Ural znaky horského podnebí - teploty vzduchu jsou nižší a srážek je více. Západní svah pohoří je návětrný, neboť ve všech ročních obdobích se i na Uralu projevuje vliv převládajícího západního proudění. Vlhký vzduch přinášený od Atlantského oceánu se při výstupu na západních svazích Uralu ochlazuje a vydává srážky. Východní svah je ve srážkovém stínu. V zimě teplejší vzduch z Východoevropské roviny přetéká přes hory a při pohybu dále k východu neklesá, ale proudí nad studeným sibiřským vzduchem. V létě však tento vzduch klesá po východních svazích, adiabaticky se ohřívá a vysouší. V období od října do března je východní svah Uralu a Zauralí pod silným vlivem sibiřské anticyklóny, která podmiňuje vytrvale studené počasí. Údolní polohy jsou často postihovány inverzí.
Uralská zima je studená a drsná, na Polárním Urale začíná již v říjnu, kdy se vytváří souvislá sněhová pokrývka, která se udržuje až do konce dubna a sníh zmizí až v červnu. Na Jižním Urale začíná zima na rozhraní listopadu a prosince a sněhová pokrývka se vytváří v druhé polovině prosince. Vlivem cyklonální činnosti bývá na západních svazích mnoho sněhu, občas se dostavuje i obleva. Na východních svazích je silnější vliv sibiřské anticyklóny, a proto tam převládá mrazivé bezoblačné počasí a málo sněhu. Sněhová pokrývka na Jižním Urale mizí již na rozhraní března a dubna.
Léto na Polárním Urale je chladné a krátké, teprve v červnu přechází cirkulace atmosféry na letní režim.

Řeky pramenící na Urale patří do povodí Barentsova, Karského a Kapického moře. Jsou to řeky horského charakteru s nevyrovnaným podélným profilem, prudkým tokem a četnými peřejemi i vodopády. Nevyrovnaný profil mají hlavně řeky Připolárního a Polárního Uralu, protože jejich údolí byla dlouho pokryta ledovcem, zatímco řeky Severního i Jižního Uralu si již vyhloubily poměrně hluboká údolí. Hlavním zdrojem vodnosti uralských řek je tající sníh, případně déšť.









Pralesnička strašná

17. října 2013 v 22:50 | Krypton |  Jedovatá Zvířata

PRALESNIČKA STRAŠNÁ


Pralesnička strašná je největší z druhů šípových žab a může v dospělosti dorůst až 55 mm, přičemž samice jsou typicky větší než samci. Stejně jako všechny šípové žáby jsou dospělci pestře vybarvení, avšak postrádají tmavé skvrny, jež jsou charakteristické pro příbuzné druhy. I tak slouží jako zbarvení výstražné, varující před jejich jedovatostí. Na prstech má přilnavé polštářky, které jí pomáhají při šplhání po rostlinách.
Vyskytuje se ve třech různých barevných variací - zelená, žlutá, orandžová


Jed: Kůže pralesničky strašlivé je nasycena alkaloidním jedem, jenž je jedním z jedů běžných u šípových žab.Ty zabraňují nervům v přenášení impulsů a zanechávají svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k selhání srdce.Průměrná dávka jedu, kterou má žába k dispozici, je proměnlivá v různých lokacích a liší se i podle druhu potravy. Běžná pralesnička mívá kolem jednoho miligramu jedu, což stačí k zabití 10 000 myší. Taková dávka může zabít deset až dvacet lidí nebo dvou samců slona afrického a odpovídá tak množství 15 tisíc lidí na gram. Tato neobyčejně jedovatá látka je velmi vzácná.Jako většina ostatních jedovatých žab uchovává i pralesnička strašná svůj jed v kožních žlázách a díky němu jsou odporné pro predátory. Zabije prakticky cokoli, co ji může sežrat kromě hada


Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Podkmen: Obratlovci
Třída: Obojživelníci
Řád: Žáby
Čeleď: Pralesničkovití
Rod: Pralesnička
Latinský název: Phyllobates terribilis

Pralesnička strašná ve žlutém podání.



Pralesnička strašná v orandžovém podání.


Kam dál